Hormony, přepracování, stres, trauma ze psaní diplomky. Ztratila jsem chuť do života. Chtěla jsem zalézt do své ulity, zavřít se před světem, schovat se. Místy jsem asi chtěla určitým způsobem nebýt, ať už to znamená nebo znamenalo cokoliv. Nevěděla jsem, co si počít. Strašně moc jsem se chtěla otřepat, chrstnout si do obličeje studenou vodu, … Pokračovat ve čtení je to takový pocit…
Vymysleli to dobře, present simple, přítomný čas prostý. Co je víc než tady a teď bez zbytečně komplikovaných vykonstruovaných příběhů, které si vytváříme ve své hlavě?Vždy jsem chtěla psát a mluvit o tom, čím jsem si prošla. Byla jsem přesvědčená, že takové pocity zažívá plno lidí a kolikrát neví, co mají dělat, i když si … Pokračovat ve čtení present simple 10
Přišlo léto 2017 a já se uvolnila. Byla pravda, že jsem do té doby byla v křeči a až moc zaseklá v minulosti. Navím, jak jsem to udělala, ale všechno opadlo, všechny "povinnosti". Bylo to první léto po vysoký, které jsem měla jenom pro sebe. Ve sluchátkách mi hrál song Girls Just Wanna Have Fun … Pokračovat ve čtení utržená ze řetězu 09
Je absurdní od sebe očekávat kvantové skoky stejně jako když doufáte, že přes noc vypaříte pět kilo tuku a probudíte se hubená přesně tak, jak si přejete. Kvantový skok se rovná nechci žít v přítomnosti. Kvantový skok se rovná neužívám si cestu. Kvantový skok se rovná netrpělivost. Kvantový skok se rovná jsem na sebe tvrdá. … Pokračovat ve čtení kvantový skok 08
Ležím na lehátku a dívám se z okénka. V hlavě mi létá moje první vzpomínka na cestu sanitkou. Bylo mi patnáct a pobodal mě sršeň. Měla jsem šok. V ten letní večer svítily hvězdy. Pamatuji si, jak jsem tupým výrazem vzhlížela na nebe přes střešní okénko sanitky, viděla jsem rozmazané hvězdy, bylo to krásné. Jakoby … Pokračovat ve čtení cesta sanitkou za denního světla 07
Bylo jaro 2017, už nějaký ten měsíc jsem po sedmi letech nebrala hormonální antikoncepci. „Nevysvětlitelně“ se mi měnila nálada, víc než kdy dřív jsem zažívala pocit úzkosti, stále menší a menší problémy a překážky mi naháněly hrůzu, nic mě netěšilo, nedokázala jsem se pro nic nadchnout. Tu dobu se mi začalo neuvěřitelně stýskat po mamce, … Pokračovat ve čtení jak to všechno začalo
Jaro v roce 2017 bylo moje výzva. Pracovní i osobní. Hlavně ta osobní. Po večerech jsem vysedávala na dřevěné podlaze jenom já, papíry a černý fix. Byly to jedny z nejintimnějších chvil, které jsem sama se sebou zažívala. Byla jsem k sobě upřímná, otevřenená a mluvila jsem narovinu. Občas jsem se cítila trapně, provinile i … Pokračovat ve čtení osobní přiznání 06
Zima 2017 byla hodně mrazivá. Už jenom mým přístupem vidět všechno ledově. Jakoby se slunce z mé tváře vytratilo. Jakoby veškerý optimismus zůstal za horama. Všímalo si toho okolí a docházelo mi, že mám v sobě jen ten "falešný optimismus", takové to namlouvání si, že je všechno děsně prima. Prvním krokem k úspěchu bylo to, … Pokračovat ve čtení první hodina u psychoterapeuta 05
Čtvrtek ráno, konec ledna 2020. 6:30, zvoní budík, nevstávám a ještě dlouho nevstanu. Co se děje? Nic. Na jednu stranu se neděje nic zásadního, na stranu druhou se děje dvě stě milionů drobností. Starosti a štěstí, o kterém jsem psala minule, mají jedno společné. Stejně jako štěstí můžeme najít prakticky ve všem, starosti jsou také … Pokračovat ve čtení dvě a čtvrt hodiny
K čemu ti je, že máš konečně, konečně nejlepší postavu od šestnácit a oblékneš velikost 32, když tvoje tělo se teď nejvíce soustředí na to, aby vůbec dýchalo správně a pravidelně. Sex-appeal je v nedohlednu. Byla opět zima 2017. Když mi bylo patnáct, přišlo mi naprosto absurdní, jak má nevlastní teta řeší každé kilo. Snídala … Pokračovat ve čtení sexappeal v nedohlednu 04
dominikalucie.wordpress.com 